dispozice
Czech
Etymology
From Latin dispōnō.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈdɪspozɪt͡sɛ]
Noun
dispozice f
- disposal (ability or possibility to use something or someone)
- dát něco k dispozici ― to give something at someone’s disposal
- dostat/mít něco k dispozici ― to get/have something at one's disposal
Declension
Declension of dispozice
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | dispozice | dispozice |
| genitive | dispozice | dispozic |
| dative | dispozici | dispozicím |
| accusative | dispozici | dispozice |
| vocative | dispozice | dispozice |
| locative | dispozici | dispozicích |
| instrumental | dispozicí | dispozicemi |
Related terms
- See póza
- dispoziční
- disponovat
- disponent
Further reading
- dispozice in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
- disposice in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dispozice in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989