dislokace
Czech
Etymology
From Latin dislocātiō + -ace.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɟɪslokat͡sɛ]
Noun
dislokace f
- placing, deployment
- dislocation
Declension
Declension of dislokace
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | dislokace | dislokace |
| genitive | dislokace | dislokací |
| dative | dislokaci | dislokacím |
| accusative | dislokaci | dislokace |
| vocative | dislokace | dislokace |
| locative | dislokaci | dislokacích |
| instrumental | dislokací | dislokacemi |
Related terms
- dislokovat
Further reading
- dislokace in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dislokace in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989